Když se malování stane koníčkem

1/1

Život člověka ubíhá při výchově dětí a pracovní činnosti velmi rychle, a proto nejsou velké možnosti pro vlastní záliby. Najednou je ale všechno jinak, pracovní činnost skončí, děti odejdou z domova. 

Jsem žena, která nebyla zvyklá zahálet, a proto jsem se zpočátku věnovala práci na zahradě. Pak jsem ale zahradu předala a začala se věnovat svým oblíbeným činnostem - šití, pletení, háčkování, luštění křížovek, sudoku a zeber. Také vlastní počítač se mi stal neocenitelným společníkem.

Jednou bylo třeba upravit bývalý dětský pokoj  Musela jsem odstranit značně zašedlé plakáty významného malíře. Vymalované stěny pokoje zívaly prázdnotou. Co s tím? Finance mi nedovolovaly nákup obrazů, které by se mi líbily. Tak jsem si řekla, že si něco namaluji sama. Koupila jsem skicák s malířským plátnem, nějaká plátna na rámečku, akrylové barvy a štětce.

První mé výtvory šly do koše, postupně jsem začala malování zvládat. Mohla jsem se pustit do svého prvního obrázku. Vyfotografovala jsem si výhled z okna a ten jsem se pokusila dát na plátno v rámečku cca 25 x 50 cm. Trvalo mi to ale čtyři měsíce, než jsem obrázek dokončila a slavnostně pověsila. Pak přibývaly další obrázky, které se mým blízkým líbily. Začala etapa obrázků na přání. Dávala jsem je k různým významným příležitostem, ale také jen tak, pro radost. Okruh obdarovaných se tak rozšiřoval a já jsem začala být postupně známá nejen v okruhu své rodiny. Ale to už nastala další etapa mého tvoření...

 1/2

Výhled na kopec za řekou (3dílný)

Tento obrázek byl tak trochu opomíjen, protože byl namalován v mých začátcích. Původně byl vytvořen jen na plátně ze skicáku,  pak byl jen zapraven na kousek sololitu. Nevypadalo to dobře, tak mi napadlo dát ho do fotorámečku. Pak se už na něj dalo dívat (i s těmi prvotními nedokonalostmi). Pak jsem ho dokonce dala i na mou první výstavu... a líbil se.. Tak si troufám dát ho i na stránky. Každý nějak začínal.... :-)

1/3

Tablet

V dalším období jsem zkoušela, co všechno svedu. Významným mezníkem byla menší výtvarná soutěž s virtuální odměnou (společná pro CZ a SK) na téma "Mořská panna". Tuto soutěž jsem vyhrála a měla jsem z toho nesmírnou radost a povzbuzení do další činnosti.

Při setkáních s přáteli a známými jsem svoji tvorbu přiznávala a je pochopitelné, že všichni chtěli mé obrázky vidět. Obešla jsem tedy obdarované, obrázky jsem nafotila do kartotéky. Pořídila jsem si tablet, na němž jsem mohla své výtvory prezentovat. Na nějaký čas se zdálo, že to bude stačit, postupně však sílily hlasy, že bych měla uspořádat nějakou výstavku. Při mé povaze ale zůstávalo jen u nejasných slibů.

Pak mě ale jeden z mých přátel dokázal natolik povzbudit, posílit sebedůvěru a odvahu, že jsem o výstavce začala vážně uvažovat. Poprosila jsem o zapůjčení darovaných obrázků a mohla jsem začít s přípravami. Výstavka byla zamýšlena pro úzký okruh rodinných příslušníků, přátel a známých. Pak nastal den, na který nezapomenu do konce svého života.