Když se malování stane koníčkem

1/1 První výstava (pro rodinu a přátele)

Smířlivě, ale přesto s obavami jsem očekávala tento DEN. Po příchodu prvních hostů ze mne obavy spadly a pak už jsem jen s radostí prožívala reakce všech návštěvníků. Jejich radost, kladné ohlasy a nádherná atmosféra, to všechno se pro mne stalo jedinečným životním zážitkem, který bych si dříve nedokázala ani představit.

Pozvaných hostů i s jejich doprovodem přišlo celkem více než šedesát. Všichni doufají, že tak úspěšnou výstavku někdy zopakuji. Tato akce mi přinesla zatím nezávazné pozvání k výstavce pro širší veřejnost. Už jen toto pozvání je pro mne velkým oceněním a povzbuzením do další práce.

Závěrem chci poděkovat všem, kteří mi umožnili prožít opravdu velký, jedinečný den mého života. Nezapomenutelné okamžiky se slovy nedají vyjádřit. Děkuji.

1/2

Po zhlédnutí výstavky za mnou přišel mladší bratr a řekl, že tu nejsou VŠECHNY mé obrázky, prý jeden schází, ten s tou chatkou...

Vzpomněla jsem si, jak to tehdy bylo. Táta postavil na dvorku malou chatičku z dřevěných kůlů k našim dětským hrám Ta chatka se mi velmi líbila, a proto jsem ji namalovala zapomenutými olejovými barvami na kus lepenky, velké cca 50 x 32 cm. Byla tam chatka u staré smuteční vrby, stará jabloň a část plotu. Pak obrázek zmizel. Vzal ho táta a vsadil do nějakého starého rámu o rozměru cca 50 x 40 cm. Jelikož mu nahoře scházelo kus nebe, dolepil to HNĚDOU izolepou a pověsil v chodbě na čelní zeď. Na obrázek mu nesměl nikdo sáhnout. Velmi jsem se styděla, ale pak se mi podařilo přemalovat tu izolepu na zbytek nebe. Obrázek tam visel až do konce jeho života a on se chlubil každému příchozímu, že to namalovala jeho nejstarší.

Teď už se nestydím, naopak si myslím, že takto vyjádřil ocenění za moji práci. Také mohl vidět, jak to na dvorku vypadalo, když se pak chatka zbourala a staré stromy byly poraženy.

Jsem přesvědčena o tom, že nyní by byl na mne a mé obrázky velmi pyšný. Díky, táto, můj první kritiku.....

1/3

Řekla jsem si, že už nebudu malovat Slunce/3.... Zaříkaného chleba největší krajíc.... Brzy bude dokončeno Sluníčko se dívá/3, přestože je to velmi pracné. Nelituji té námahy....

Nedávno jsem se probírala starými knihami a našla jsem tam od J. V. Sládka soubor básní, z nichž jedna mi připomněla dobu mého mládí. Vybrala mi ji mamka a velmi často jsem ji recitovala na různých besídkách. Jmenuje se Pohádka a zní takto:

"Proč, matičko, se chví ta bříza bílá?" _ Poslouchá, co si ptáci povídají."

"Co, matko, si ti ptáci povídají?" _"Jak podvečer je víla postrašila."

"A jak ta víla ptáky postrašila?" _"Honila bílou holubičku v háji."

"Proč honila tu holubičku v háji?" _"Byla by se jí v tůni utopila."

"A jak by se jí v tůni utopila?" _"Chtěla tam zobnout hvězdku spadlou z nebe."

"Zdaž, matičko, tu hvězdu vylovila?"

_"To nevím, dítě, ale když zas k líci ta víla tiskla bílou holubici,

tu zlíbala ji, jako teď já tebe!"

K této básni nebyla ilustrace, a proto si ji dovoluji  vytvořit. Bude následovat po Sluníčku/3.

1/4 Zítra dokončím tu titěrnou práci na Sluníčko se díváí/3. Člověk musí mít neskutečně moc trpělivosti a vůle, aby to dokázal. Jsem ráda, že jsem to dokázala. Ale opravdu si říkám, že už nikdy více!?

1/5 Zkouším dělat tu ilustraci k básni "Pohádka". Opět jsem si vzala příliš velké "sousto". Ale vytrvám....

1/6 Z nezávazného pozvání na další výstavu se stává skutečnost. Už je to napsáno v místních novinách. Výstavka má být 12. dubna 2016, a to především pro obyvatele domu s pečovatelskou službou. Pokusím se tam vytvořit  příjemnou atmosféru, přestože mám trochu obavy - nikdy by mi nenapadlo, že se mi v životě něco takového přihodí. Do svých amatérských výtvorů však dávám kus svého srdce, takže.... snad...

1/7 Musím se vrátit k mé první výstavě. Přidal se ke mně totiž jeden z mých přátel, Ivan z Brna. Přivezl několik obrázků, které mohli návštěvníci rovněž zhlédnout. Ta výstavka ho natolik povzbudila, že se dal ještě usilovněji do práce, ba dokonce už uspořádal malou výstavku pro přátele ve svém okolí. Mám z toho velkou radost a upřímně mu přeji hodně tvůrčích úspěchů.

1/8 V části 1/3 tohoto příspěvku jsem se zmínila o básni Pohádka od J. V. Sládka. Dokončila jsem zamýšlenou ilustraci, vrátila jsem se trošku do krásných, snových, mladých let. Byl to jen pokus o ilustraci, ale bavilo mě to.

Problém však nastal při focení obrázku, protože je dost tmavý. Musela jsem tedy blíže k oknu - nasvítil se zleva. S bleskem na tmavším místě to  už vůbec nebylo ono. Počkám tedy na příhodnější počasí, nebo na někoho s lepším fotoaparátem...

*****

1/9 S velkým úsilím se připravuji na zítřejší výstavku. Obrázky jsou shromážděny, textové věci mám napsány.

Přípravy zabraly určitý čas, a proto jsem nedokončila druhý zamýšlený obrázek, ten s památnou lípou. No, byl odložen, ale dodělám později.

Je slíbena pomoc mužských rukou na instalaci výstavy. S tím ostatním si budu muset poradit sama.... snad to zvládnu....

1/10 Výstava na pečovatelském domě 12. 4. proběhla v přátelském duchu a myslím, že přispěla k prožití hezkého odpoledne nejen všem obyvatelům domu, ale i ostatním návštěvníkům. Také já jsem byla příjemně překvapena pozorností a zájmem nejen o mé obrázky, ale i o mé povídání.

Přece jen však mé vnitřní obavy učinily své - měla jsem s sebou fotoaparát, který zůstal v tašce, a proto nemám z této výstavy žádnou fotografii. Zkusím kontaktovat paní kronikářku, která několik obrázků nafotila.

1/11 Jak už jsem v jiném příspěvku popsala, byla jsem vzápětí pozvána na další výstavku do rodné vesnice, která byla 18. 4. Mé dojmy z tohoto krásného setkání jsou ještě příliš živé. S mnoha návštěvníky jsem se mohla vidět po velmi dlouhé době, takže mě mnozí na první pohled ani nepoznávali. Až si své dojmy utřídím, ještě k výstavce napíši, snad budu mít i nějakou fotografii. Musím však opakovat, že si těchto jedinečných zážitků velmi považuji.

15. 7. 2016

Od výstavky v rodné vesnici uběhlo mnoho času, vyskytlo se totiž více akcí, kterých jsem se zúčastnila. To však neznamená,  že jsem na zážitky z výstavky zapomněla. Naopak, stále si je promítám v paměti, ze všeho jsem velmi potěšena. 

Opět jsem si vzala sešit, kde se mohli návštěvníci podepsat, příp. napsat svůj dojem z výstavy. Občas si všechno pročítám, působí mi to radost.

Kromě účastníků z klubu důchodců si výstavu přišlo prohlédnout více návštěvníků z širšího okruhu, ať už to byla starostka obce se svou tajemnicí, moje bývalá ředitelka s dalšími spolupracovnicemi, spolužačky, vrstevníci, místní amatérský malíř, či lidé, kteří v obci pracují.

Velmi děkuji všem návštěvníkům za jejich zájem a účast. Nemohla jsem si nevšimnout, jak mé obrázky na ně působily, mnozí až s dojetím všechno sledovali, dokonce i muži, jejichž citlivé reakce mě nejen překvapily, ale zároveň dojaly. Získala jsem sílu, abych mohla pokračovat ve své práici a mohla snad zase někdy potěšit svými obrázky.

1/1 Další tvorba

Když v klidu a soustředěně maluji, napadají mi různé myšlenky, náměty ze života a také veršíky. Život s sebou přináší okamžiky nejen radostné, ale i smutné. Své obrázky s touto tématikou jsem nazvala POCITY.

1/2

Usilovně se připravuji na další výstavku, cítím velkou odpovědnost. Snažím se, abych ještě domalovala alespoň 2 obrázky. Jeden bude "Stoletá lípa" a druhý do skupiny POCITY - Snění. Pak musím shromáždit darované obrázky z blízkého okolí. Obrázky, které byly darovány do větší dálky, musím představit  jen v kopiích. Už mi zbývají jen 3 dny na přípravu... Zkusím to zvládnout... Tak tedy, v úterý 14:00......

****************************************************************************************

1/3 Podrobně o výstavce na DPS

Nejprve čekání, obavy, než přijde ten den. Pak už všechno běží, jako nějaký film. Scházejí se lidé, usedají ke stolkům, někteří se jdou podívat do místnosti s obrázky. kde čekám i já. Po jejich krátké informační schůzce mám přijít  já se svým povídáním. Můj neklid je na mně velni znát, a proto se mi málem podlomila kolena, když do místnosti najednou vstoupila paní z místní kabelové televize s kamerou. Její příjemná a usměvavá tvář mi jakoby podávala pomocnou ruku a já jsem našla odvahu vystoupit. Velmi příjemně mě překvapilo, jak pozorně a se zájmem naslouchali všichni přítomní mému vyprávění. Využili pak i možnosti zeptat se, co je ještě zajímalo. Nakonec se všichni přesunuli do místnosti s obrázky, kde jsem  individuálně odpovídala na dotazy k obrázkům.

Průběžně přicházeli i další návštěvníci, kteří se o výstavce dozvěděli. Ze všech reakcí jsem byla velmi potěšena a věřím, že i já jsem těmto lidem přispěla k prožití příjemného odpoledne.

Poučena z mé první výstavky jsem přinesla sešit, aby se návštěvníci mohli podepsat, nebo něco napsat. Když jsem se pak doma dívala do sešitu, bylo tam paní kronikářkou m. j. napsáno:

"Na dnešní schůzce jsme si prohlédli výstavku obrázků.... Jsou krásné, poetické a vypovídají o laskavé, vnímavé duši malířky, která miluje svůj domov, své okolí, pohled do přírody. To vše zobrazují její obrázky."

Byla jsem dojata k slzám... Velmi děkuji všem za tento nezapomenutelný zážitek.

1/4

Této schůzky s výstavou se zúčastnil i jeden kulturní činitel z mé rodné obce. Velmi se mu to líbilo, a proto si vyžádal, abych přišla i na jejich Klub seniorů. Toto setkání má být už v pondělí 18. 4. Je pochopitelné, že jsem mu to slíbila, a proto jsem po výstavě ani nevyndávala naskládané obrázky z košů.Tak tedy v pondělí 18. 4. vzhůru do rodné vesnice.

1/7

Obrázek Upředené děvčátko jsem dokončila, jen jsem si tak pohrála a zkusila se vrátit do mladých let. Potřebovala jsem trochu oddech a srovnat si myšlenky pro další tvoření. Rozhoduji se nad dalším obrázkem do cyklu POCITY, nebo nad krajinkami. Láká mě obojí.... mít tak 4 ruce...